Pak z hlubin moří Ti vesmír stvořím

20. března 2012 v 19:59 | Claire |  *My loved songs*
Jen tak nasednou do vlaku a na nic nemyslet. Přesně na to mám teď chuť. Veškerý starosti nechat na peróně, jen tak zavřít oči a nechat si vlasy cuchat větrem.

Nevím, kam bych jela. Jen vím, že mám chuť utéct. Užívat si dobrodružství a svobodu. Vzpomínat a vést melancholický řeči a nebo možná vůbec nemyslet na minulost. Co bylo, to bylo, co bude, to bude. Důležité je teď a tady. To teď, které mi občas utíká mezi prsty.
Malinko plakat a hodně se smát.
Jsem unavená, strašně moc. Ale nechce se mi spát. Chce se mi utíkat. Trávou a nebo po pláži. Poslouchat šumění moře a snažit se porozumět sama sobě.
Stát uprostřed davu a přitom být sama se sebou.
Asi je to jen divné období.
A víte, který obraz z mých představ o útěku, je nejkrásnější?
Ten, ve kterém se vracím do jeho objetí :*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Werča Werča | Web | 22. března 2012 v 19:44 | Reagovat

Taky se mi chce občas utíkat, být jen sama a na nic nemyslet... Bohužel, realita je realita.
Jinak pěkná písnička, Kryštofy mám ráda :)

2 PISTÁCIE PISTÁCIE | Web | 25. března 2012 v 11:44 | Reagovat

mam stejny pocit.. taky bych nekam jela. i kdyz nevedet cil, nevedet kam.. proste se nechat unaset vlakem a nepremyslet nad nicim, nad budoucnosti, nasledky.. nicim .. :) achjo. kez by to slo !!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama