Nepiš čárku tam, kde už osud udělal tečku

12. února 2012 v 14:37 | Claire |  *From my days*
Hrála jsem si na kuchtičku a zatímco jsem pekla bábovku, nechala jsem svého zvědavého přítele samotného se svým notebookem. A můžu k tomu říct jen jedno: ZPROPADENÝ FACEBOOK!

Ano, prolezl mi zprávy. Nechci se tu rozčilovat nad tím, že mi tím porušil soukromí, že se to nedělá, atd. To všechno je sice pravda, ale když víceméně beze slova odešel z bytu, aniž by mi řekl kam, bylo mi hned jasné, že problém je někdě jinde.
Používám FB denně a to hlavně ke komunikaci s lidma, takže je plný mých starých konverzací, ale on si samozřejmě přečetl zrovna zprávy od kluka-z-Ráje a od pana K., se kterým jsem si psala naprosto vydeptaná po jednom těžkým týdnu s Méďou a stěžovala jsem si mu, jak je to těžké a jak je můj milý trošku žárlivka.
Seděla jsem v kuchyni na zemi, řvala jako želva a čekala, až se vrátí. Vážně jsem měla strach, že už třeba nepřijde. Že tohle prostě nerozdýchá. Naštěstí se vrátil. A ten rozhovor potom byl sakra těžký, to vám teda povím.
Neexistují žádná slova na omluvu, když si tajně píšete s klukem, se kterým jste dřív spali, i když jste svému současnému příteli slíbili, že už mu psát nebudete. Jsem prostě blbá husa.
Vzteklá slova, pláč, třesoucí se ruce. Nakonec jsme se z toho nejhoršího dostali a zbytek noci jsme strávili nalepení jeden na druhém. Ale mám pocit, že ještě není vyhráno. Médi se některé ty zprávy opravdu hodně dotkly a já se mu vlastně vůbec nedivím. Nejradši bych třískala hlavou do zdi. Strašně se bojím, že jsem ztratila jeho důvěru a každý přece ví, že ta je ve vztahu strašně důležitá.
Jsem navztekaná, vystrašená, nešťastná. A ani to na nikoho nemůžu svést, protože dobře vím, že si za to můžu sama! Pohybovala jsem se na tenkém ledě a on prostě teď prasknul, tak to ve světě chodí.
Sakra! Věděla jsem, že Méďa toho kluka nemá rád, že nemá rád, když jsem s ním v kontaktu a že k tomu má dost dobrý důvod. Ale stejně jsem mu tajně psala a říkala si, že jsme přece se svojí minulostí dávno vyrovnaní a že jsme normální kámoši. Ale opravdu jsme?
Nechci dovolit minulosti, aby mi zkazila budoucnost. Tak mi držte palce, ať to nějak napravím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťka Peťka | Web | 15. února 2012 v 16:46 | Reagovat

tyhle věci vztahem vždycky otřesou... bohužel se to stává. ale vy to ustojíte ;)

2 P€ŤULK& P€ŤULK& | Web | 17. února 2012 v 19:28 | Reagovat

Po přečtení novějšího článku koukám, že se vše zlepšilo a v pohodě to zvládnete, tohle se stává ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama