Říjen 2011

Doufám, že to dostanu

28. října 2011 v 14:29 | Claire |  *From my days*
Jak se cítím jako čerstvě ostužkovaná maturantka? Žádná velká změna, řekla bych. Seznam toho, co bych měla udělat, povážlivě roste. A přímo úměrně s ním roste i moje nechuť něco dělat. Značně nemilé.

Who do you think you are?!

23. října 2011 v 14:44 | Claire |  *My loved songs*
I přesto, jak šťastná a spokojená teď jsem, mě občas přepadají záchvaty lítosti. Asi je to normální. Když někoho milujete tak, že byste pro něj byli ochotni dýchat, nejde to jen tak zapomenout, smazat. Asi jsem poznamenaná těma všema pohádkama, které jsem viděla a slyšela. Takže se nějak nemůžu smířit s tím, že spousta příběhů nekončí tím pověstným happy endem. Objeví se někdo, kdo změní celý váš svět, kdo se dotkne vašeho srdce, spoustu vám toho sebere a spoustu vám toho dá. Nějakou dobu je součástí vašeho života. Udělá z vás jiného člověka. A pak si vezme kus vašeho srdce a prostě zmizí. Je to zvláštní, tolik zvláštní...


Malé město

22. října 2011 v 14:00 | Claire |  *Fragments of my soul*
Když jsem byla malá, milovala jsem naše malé desetitisícové městečko. Jenže s věkem asi rostou nároky...

Děkuji, nechci

18. října 2011 v 19:47 | Claire |  *From my days*
Přepadla mě vzpomínková. Listuju starýma deníkama a myšlenkama se vracím o rok, o dva zpátky...

Podzimní deprese

15. října 2011 v 13:22 | Claire |  *From my days*
Nikdy jsem nechápala, proč lidé trpí jarní únavou. Vždyť jaro je vysvobození po zimě, dny se prodlužují, sluníčko svítí, rtuť v teploměru se šplhá nahoru... Mě osobně to teda víc nabíjí než unavuje. Zato ten podzim...

Romantičkou snadno a rychle

9. října 2011 v 17:18 | Claire |  *From my days*
Vždycky jsem strašně neměla ráda nedělní odpoledne. Natož ty podzimní. Sedávala jsem nad hromadou učení, co se mi povedlo nashromáždit za celý týden a už dopředu jsem mívala špatnou náladu z pondělního vstávání a dřepění ve škole... A teď? Seznam toho, co bych měla udělat je sice neskutečně dlouhej a zítřejší vstávání a škola mě taky nemine, ale já se usmívám! :) Divný, že? Láska prostě člověka změní. A já jsem byla hloupá, když jsem myslela, že mě se to netýká.

Jsi ten, kdo vchází nepozván

6. října 2011 v 8:08 | Claire |  *My loved songs*
Kdybych ji slyšela ještě před několika měsíci, musela bych si myslet, že Tomáš napsal písničku přímo z mojí duše.
Teď už jsem sice úplně někde jinde a ten text se mě moc netýká, ale stejně jsem do ní totálně zamilovaná a jsem schopná ji poslouchat třeba celý odpoledne v kuse.
Je nádherná!!! :)

Až splynu se vzduchem, nechám rozplakat nebe
Budu vším tím, co lidi k propasti svede
Budu krysařovou flétnou
A ozvěna v tvé duši...


První láska je los, který nevyhrává, ale navždy si pamatuješ jeho číslo

2. října 2011 v 19:35 | Claire |  *Fragments of my soul*
Je úplně jedno, že má špatně rytmy a rýmy a je vlastně úplně hloupá. Je to něco, co holka napíše, když už jí i jedna z jejích nejlepších kámošek řekne, že je blbá a ona sama nechápe to, co cítí. Víte, člověk může říct tisíckrát sbohem a myslet to naprosto vážně, ale střípek jeho první lásky v něm zůstane úplně navždycky...