Žárlivost se rodí s láskou, ale ne vždy s ní umírá

23. listopadu 2010 v 17:13 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Jealousy
Nikdy jsem neměla ráda žárlivost.
Když na mě žárlili kluci, omezovalo mě to.
Když na mě žárlily přítelkyně mých kamarádů, vztekala jsem se, protože mi to ty kamarádství rozbíjelo.
Když jsem kdysi kvůli jedný blondýnce žárlila na kluka z Ráje, byla jsem totálně vyřízená a vůbec jsem nevěděla, co si počít.
Ale tohle... Tohle je zatím to nejhorší.
Proč vždycky nejvíc chci to, co nemůžu mít?
Proč mi to, sakra, všechno dělá ještě těžší?!













 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Werča Werča | Web | 23. listopadu 2010 v 19:42 | Reagovat

:( rozumím ti...poslední dvě věty vyjadřují tak trochu i mojí situaci..
Držím palce, ať to zvládneš...

2 Klárka Klárka | Web | 24. listopadu 2010 v 13:43 | Reagovat

[1]: Pěkně hnusná situace, viď? Taky držím palce a přeju, aby to dopadlo správně...

3 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 24. listopadu 2010 v 22:36 | Reagovat

taky Ti rozumím...
já vyčítám ostatním, co žárlí.. přitom největší scénu nakonec udělám já... a pořád chci to, co nikdy nebudu mít.. :(

4 Peťka :) Peťka :) | Web | 25. listopadu 2010 v 13:43 | Reagovat

souhlasím s anet. člověk nejvíc touží po tom, co je nejdál z dosahu. žárlivost je fajn, ale jen v přiměřené, malé míře, která nikomu nevadí

5 Klárka Klárka | Web | 25. listopadu 2010 v 16:49 | Reagovat

Jo, Anett, asi toho máme hodně společnýho.. Taky jsem to vždycky vyčítala ostatním, já jsem vůbec nežárlila... A teď je to úplně příšerný. Scénu jsem sice ještě žádnou nevystřihla, ale o to víc se tím užítám vevnitř...
Žárlivost je podle mě nedostatek důvěry. O to víc mě štve, jak moc se mnou cloumá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama