Nejtěžší umění je umění žít

7. října 2010 v 19:33 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Po tom, co jsem zažila s klukem z Ráje, jsem si slavnostně slíbila, že už žádnýmu klukovi nedovolím, aby mi ublížil (nemusíte mi připomínat, že je to naivní, já to vím!). Tak teď pro jistotu nevěřím žádnýmu... Asi to není správný. M. nevypadá, že by mi chtěl zamotat hlavu a pak mě odkopnout... Ale já prostě nevím. Mám strach ze všeho, co bude dál...

Kdyby jste se náhodou divili, kam se poděla ta optimistická nálada z minulýho článku, tak je to jasný - jsem nemocná. Což sice znamená klídek a krásně ospalý a líný dny, ale taky nekonečně hodně času na přemýšlení. A přemýšlení o kravinách v prázdným bytě, to není moc dobrý...

Toužím po změně. Hrozně moc. Ale nevím, co bych vlastně chtěla změnit. A touha nestačí. Měla bych pro to něco dělat. Jenže nevím, kde začít, nevím, jestli na to mám. Musím si pořád připomínat, že... "Zkus se pustit. Možná zjistíš, že tě nic nedrží!" A taky bych místo ufňukanejch písniček a vzpomínání mohla vymyslet nějakej bombastickej plán :D A taky bych si mohla vybrat, kam bych chtěla na výšku. A napsat dopis Ježíškovi... :)))

Ale aby to nevypadalo, že akorát sedím v posteli, polykým antibiotika a brečím. To vůbec není pravda! :) Dneska jsem rozvíjela slibnou konverzaci s jedním panem vysokoškolákem :) Chvílema to byla fakt romantika, strašně hezky se ty věci četly... A ještě hezčí by to bylo, kdyby to nebyl prolhanej parchant. Ale což už. Já jsem se bavila. Je to prostě hra. A já si ráda hraju - páč kdo si hraje, nezlobí. Zdrhla jsem od něj až po třech hodinách, kdy se mi do našeho rozhovoru pořád víc a víc pletlo jméno, který by mu radost určitě neudělalo. Těch pět písmenek, do kterých umím schovat všechen vztek, i všechnu něhu...

Taky jsem měla stručnej rozhovor s klukem z Ráje, po kterým následoval krátkej výbuch agresivity :D Jsou prostě věci, který jdou mimo mý chápání a dováděj mě k šílenství. Za A) Jak na mě může žárlit a být na mě protivnej (když jsem navíc jenom malinko flirtovala!), když po vztahu se mnou stejně netouží? Za B) Kde se, proboha, bere to jeho sebevědomí? A za C) Proč pro něj mám takovou slabost?!

No, myslím, že to jako dnešní seznam stížností stačilo. Jsem tak vzteklá, že už přijdu protivná i sama sobě. Asi bych to měla zaspat...

Kytíí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťka :) Peťka :) | Web | 8. října 2010 v 10:18 | Reagovat

kluci dokážou s holkama udělat neuvěřitelný věci a my jim to všechno žereme, to je nejhorší. protože nemůžeme být s nimi, ani bez nich... protože bez nich šílíme a když jsme s nima, tak trpíme... je to k zbláznění...
přeju brzký uzdravení ;)

2 celebrity-stars celebrity-stars | Web | 8. října 2010 v 13:21 | Reagovat

Máš moc hezu blog nechceš spřátelit? kdyžtak napiš na blog budu ráda =))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama