Láska může skončit na pravdu, přátelství na lež

12. října 2010 v 11:30 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Vždycky, když mi Méďa říkal, že se bojí mít se mnou vztah kvůli tomu, že jsme spolužáci, vztekala jsem se a v duchu na něj ječela, že je to jen blbá výmluva. Máme takový třídní páry tři. V sobotu se jeden z nich rozešel. A já se Méďovi omlouvám. Měl pravdu (jako vždycky).

Ta čerstvě opuštěná slečna je moje kamarádka. Takže už mám dva dny Facebook zahlcenej zprávama o tom, jakej je její bývalej hajzl, jak jí strašně ublížil a jak ho nesnáší. Z důvěrných zdrojů vím, že ho mezi jejich společnými přáteli pomlouvá ostošest a že v naší jinak docela fajn třídě vytváří parádní dusno. Konce holt bolí...

I přes to, že se mě dotyčná už tři měsíce nezeptala ani jak se mám, jí mám ráda. A nic proti ní... Ale nikdy bych nechtěla dopadnout jako ona. Protože jen tak mezi námi (kdybych tenhle svůj názor řekla jí, do smrti se mnou nepromluví) si za ten rozchod z větší části může sama. Láska přece není o tom, že se člověk vzdá všeho, opustí svůj život a začne žít život toho druhého. Láska přece nemusí být doprovázená chorobnou žárlivostí, výbuchy vzteku kvůli maličkostem a omezováním toho druhého. A jestli jsou moje představy jen naivní žvásty a láska je opravdu o tom, že přestanu chodit na jakékoliv akce, začnu kašlat na svoje přátele a budu pořád jen hlídat, jestli se na toho mýho náhodou nějaká holka neusmála nebo na něj nedejbože nemrkla, tak chci být sama. Mám svůj svět, svoje přátele, svoje líný dny, kdy chci být prostě úplně sama a žádnej kluk nestojí za to, abych to všechno hodila do koše. To bych potom už nebyla já.

Mluvím, jako bych byla nějaká odbornice na lásku, ale pravda je taková, že jsem zase projela Facebook (jsem prostě nepoučitelná), přečetla si tam něco, co mě nemělo rozhodit, ale samozřejmě rozhodilo, takže teď asi půjdu tu skvělou pórkovou polívku vylejt do záchodu. Nějak mě přešla chuť k jídlu...

Možná jsem teď prostě přecitlivělá z toho, jak jsem týden zavřená doma a polykám antibiotika. Zítra už musím do školy. Na jednu stranu jsem ráda, že vypadnu a uvidím pár lidí, kteří mi tady fakt chybí. Taky se těším až vyměním vytahaný tepláky za něco hezčího a namaluju si na ksichtík nějakej přijatelnej obličej. Moje fiflenkovský já mi už začíná scházet :) Ale fakt se netěším na písemky z fyziky a z chemie a na ranní vstávání. Všechno má holt rub i líc...

Love hurts
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Dragonfly *Dragonfly | Web | 12. října 2010 v 12:32 | Reagovat

Máš pravdu, láska není o tom vzdávat se a jestli si tohle někdo myslí, tak by spíše on měl být na straně toho omezovanýho... Chápu o kterých líných dnech mluvíš, mám to úplně stejně. Ne, že bych se na přítele a kamrády vykašlala, spíše bych chtěla, aby se zrovna oni vykašlali na chvíli na mně:) abych nemusela nic vysvětlovat:) užij si návrat do reality bez prášků a s líčením :)

2 Klárka Klárka | Web | 12. října 2010 v 16:51 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, že to tak necítím jediná :) Už jsem začínala mít strach, že se celej den zbláznil :) A tý líný dny... Jo, nejlepší je, když mají všichni kámoši svůj program, kašlou na mě a já si můžu zalízt do postýlky a nic nedělat :)
Díky :)

3 Peťka :) Peťka :) | Web | 14. října 2010 v 18:11 | Reagovat

já se pro lásku vzdala hodně věcí... člověk prostě začne žít jinak... ale nikdy jsem se nevzdala sama sebe. jsem, jaká jsem byla a takovou mě přítel bere. láska je o obětech, ale taky o pochopení. nikdy bych se kvůli jednomu člověku kompletně celá nepřeprogramovala.
jinak s tím, že člověk nemá chodit s někým z třídy, musím jen a jen souhlasit. nikdy to ještě neudělalo dobře... :(

4 Klárka Klárka | Web | 15. října 2010 v 15:56 | Reagovat

[3]: Vztah člověku určitě život změní... A já bych se taky dokázala vzdát spousty věcí a spoustu věcí změnit. Ale přesně, jak píšeš, důležitý je nezvdat se sama sebe!
Jo, teď už s tím taky souhlasím, i když se mi to vůbec nehodí :((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama