Vzpomínat a zapomínat a voči při tom zavírat

8. září 2010 v 19:01 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Víkend jsem si užila v Ráji. Hrozně moc, jako vždycky. Protože v Ráji to ani jinak nejde ;o) S mýma čůzičkama jsem se pořád jenom smála... A přesto, že jsem byla zmrzlá a unavená, stálo to za to! Vážně jsem si přišla vtipně, když jsem mezi těma metalákama pobíhala v růžový bundičce... Přišla jsem si tam občas maličko nepatřičně. Ale fakt jenom maličko. Protože já do Ráje přece patřím ;o)

V pondělí jsem byla se sestřeničkou na hřišti. Hned bych si to s ní vyměnila, chtěla bych být malý, bezstarostný dítě, s velkýma rozzářenýma očima, vyprávět důležitě o prvním dni ve školce a mít ohromnou radost z jízdy na skluzavce.

Ne, že by bylo úplně špatný být sedmnáctiletá slečna... Mám teď šťastný období. Nevím, proč, nevím, jak... Ale je mi fajn a pořád se směju... I když poslouchám My immortal, je mi dobře... A to už asi vážně něco znamená ;o)

Méďa se asi vrátil k tý dylině (Facebook ví všechno:D ). Nechápu ho. Ale budiž mu to přáno... Přeju mu, aby byl šťastnej, i když se mi dost příčí představa, že bude šťastnej zrovna s ní. Jeho volba, no, asi pro to má svý důvody. A já jsem hlavně hrozně ráda, že jsem si ho přes léto vyhnala z hlavy. Protože jinak bych se teď asi musela hrozně moc trápit. Což bych vážně nerada.

Je mi líto, jak to mezi náma dopadlo. Je mi líto nás, které pořádně námi ani nebylo. Tolikrát jsem ho přistihla, jak mě pozoruje. Ale vždycky ucuknu pohledem. Nechci se mu dívat do očí. Nechci vzpomínat. Dneska si dvacet minut hrál s mými vlasy a pak řekl "...to bych chtěl mít doma!" Mohl to mít. On je ten, kterej to mezi náma zkazil. A nemá právo mi vyčítat, že jsem se mu v srpnu neozvala... Jednoho kluka, kterej ve mě vidí hračku, už jsem měla. A stačilo to.

Říká se, že chybama se člověk učí. Tak asi nejsem člověk. Dělám jednu chybu pořád dokola, ačkoliv jsem z ní už dávno poučená. Jen mám prostě strach, že až jí přestanu dělat, nebudu to já... Protože tohle je prostě mojí součástí...

Teď se jdu asi podívat na chemický vzorce. Stejně si jich sedmdesát do hlavy nenatluču. Věřte mi, že ta chemie, ze který vás mrazí v zádech (ale příjemně mrazí:D) je mnohem záživnější. Tak se smějte a flirtujte. Jako já! :D :-*

PS: Mám nový objev, s nádherným úsměvem a roztomilýma očima... :D:-*
colorfull
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama