Na světě by se toho udělalo velice málo, kdybychom se stále ohlíželi na to, jak to dopadne

28. září 2010 v 11:28 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Život je krásnej. Život je složitej. Život není fér!!!

Na pouť jsme samozřejmě nejeli. Stejně pršelo. Což mi ovšem nezabránilo v tom, být na Méďu nehorázně naštvaná! Myslím si, že je to prostě srab! Jednou se za nás za oba rozhodl, že spolu nemůžeme být, ale to přece není důvod držet se ode mě pořád dál! Já jsem se s tím srovnala, mám ho moc ráda, nechci ho ztratit... A on mě nevezme ani na blbej výlet :(

A pak si přijede na diskotéku, dívá se, tak jak umí jenom on, dotýká se mě... "Stejně s ním jednou budu!", řekla jsem a bylo mi jedno, jak moc sebevědomě to zní. Já to vím. A on určitě taky. A svým způsobem se na to nehorázně moc těším, protože on je prostě úžasnej. Ale nechci to teď řešit, myslet na to, kazit naše přátelství (to, který pro mě tolik znamená). Tak proč on to nedělá stejně...?

Když už jsem zmínila tu diskotéku... Jela jsem tam hlavně kvůli M. Když si vezmu něco do hlavy, udělám všechno pro to, abych dostala to, co chci. Flirtovala jsem s ním ostošest. Významné pohledy, sladký úsměvy, letmý dotyky, pár pus... Nechápu, co to mezi náma je. Na jednu stranu odvážný rozhovory přes net a jiskření, který prostě nejde přehlídnout a na straně druhé takovej ostych... A já jsem včera zjistila, že už na to všechno nějak nemám sílu. Já vím, kdyby věci šly přesně podle našich plánů, nevážili bysme si jich... Ale já už nechci bojovat.

Chci, abych měla někoho, kdo by mě obejmul vždycky, když by mi bylo smutno, někoho, kdo by viděl moje lepší já a komu by přišly roztomilý moje chyby, někoho, kdo by bojoval s mýma obavama... Někoho, kdo by mi z hlavy vyhnal všechny ty divný myšlenky a vzpomínky, kdo by se mnou natřel svět na růžovo... Asi to jsou sny naivní malý holky.. No a co?! Nechce se mi dospívat...

Všechno je to teď nějaký... Zvláštní, zamotaný, zmatený... A mě strašně baví to všechno objevovat, někam se posouvat, přijde mi, že poslední dobou se můj život mění snad každej den. Jen jsem teď nějaká unavená. Potřebuju pauzu...
Rosarium
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťka;) Peťka;) | Web | 28. září 2010 v 13:05 | Reagovat

člověk kolikrát pořádně neví, co sám chce a pak ho to překvapí, když mu to konečně dojde. jinak obdivuju tu tvoje vůli, jít si za svým klidně i přes mrtvoly. ;) to já naopak spoustu věcí radši vzdám přede a pak toho lituju.
a neboj, ten někdo, se určitě najde. mě to taky trvalo ;)

2 Gabriella Gabriella | Web | 30. září 2010 v 23:09 | Reagovat

Je potřeba bejt nadmíru sebevědomej. Nějaký zakřiknutý puťky pořád jen seděj na zadku a nedostanou se dá._)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama