Září 2010

Odi et amo

29. září 2010 v 17:07 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Když se zbourá naděje
a andělům zlámeš křídla
//oči plné deště//
Tak moc tě nesnáším!
*
Když planou svíčky
a ty mě hladíš slovy
//duhově lesklá srdce//
Tak moc tě miluju!
*
Když se zavřou okenice
a ty mi vplouváš do snů
//pády ze skal víry//
Odi et amo!

Odi et amo

Na světě by se toho udělalo velice málo, kdybychom se stále ohlíželi na to, jak to dopadne

28. září 2010 v 11:28 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Život je krásnej. Život je složitej. Život není fér!!!

Na pouť jsme samozřejmě nejeli. Stejně pršelo. Což mi ovšem nezabránilo v tom, být na Méďu nehorázně naštvaná! Myslím si, že je to prostě srab! Jednou se za nás za oba rozhodl, že spolu nemůžeme být, ale to přece není důvod držet se ode mě pořád dál! Já jsem se s tím srovnala, mám ho moc ráda, nechci ho ztratit... A on mě nevezme ani na blbej výlet :(

A pak si přijede na diskotéku, dívá se, tak jak umí jenom on, dotýká se mě... "Stejně s ním jednou budu!", řekla jsem a bylo mi jedno, jak moc sebevědomě to zní. Já to vím. A on určitě taky. A svým způsobem se na to nehorázně moc těším, protože on je prostě úžasnej. Ale nechci to teď řešit, myslet na to, kazit naše přátelství (to, který pro mě tolik znamená). Tak proč on to nedělá stejně...?

Když už jsem zmínila tu diskotéku... Jela jsem tam hlavně kvůli M. Když si vezmu něco do hlavy, udělám všechno pro to, abych dostala to, co chci. Flirtovala jsem s ním ostošest. Významné pohledy, sladký úsměvy, letmý dotyky, pár pus... Nechápu, co to mezi náma je. Na jednu stranu odvážný rozhovory přes net a jiskření, který prostě nejde přehlídnout a na straně druhé takovej ostych... A já jsem včera zjistila, že už na to všechno nějak nemám sílu. Já vím, kdyby věci šly přesně podle našich plánů, nevážili bysme si jich... Ale já už nechci bojovat.

Chci, abych měla někoho, kdo by mě obejmul vždycky, když by mi bylo smutno, někoho, kdo by viděl moje lepší já a komu by přišly roztomilý moje chyby, někoho, kdo by bojoval s mýma obavama... Někoho, kdo by mi z hlavy vyhnal všechny ty divný myšlenky a vzpomínky, kdo by se mnou natřel svět na růžovo... Asi to jsou sny naivní malý holky.. No a co?! Nechce se mi dospívat...

Všechno je to teď nějaký... Zvláštní, zamotaný, zmatený... A mě strašně baví to všechno objevovat, někam se posouvat, přijde mi, že poslední dobou se můj život mění snad každej den. Jen jsem teď nějaká unavená. Potřebuju pauzu...
Rosarium

Saturday afternoon

26. září 2010 v 11:53 | Jeho malá mrcha |  *Photos*
Potřebovala jsem se odreagovat a svět focení mě vždycky dovede vtáhnout do sebe a zaměstnat moje myšlenky... Takže tady je něco málo z výsledku :)

Oko
Ucho
Body

Pozdě na nové začátky

26. září 2010 v 10:52 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Pomačkané fotky, promáčené vzpomínky, zbytky vůní a útržky té písničky... Měníš se mi před očima a už se mi ani nesnažíš lhát. A s každou pusinkou, složenou ze znaků z klávesnice, mi odplouváš a zároveň jsi blíž, než jsi kdy byl. Jsem prázdná a prázdnější. Máš mě rád, ale asi to nestačí k tomu, abych se smála.. K tomu, abych byla šťastná. Na něžném obláčku našeho soužití našlapujem zlehka, je to příliš tenkej led a já to dobře vím! Zase tě budu milovat celým svým tělem a celou svou duší, na těch pár mazlivejch chvil. Ale pak půjdem dál. Každý sám a bez ohlédnutí... Je příliš pozdě na nový začátky! A já už dávno, dávno nebrečím...

Alone

P.S. I love you

26. září 2010 v 10:44 | Jeho malá mrcha |  *My loved songs*
Včera jsme si se ségrou vlezli do postýlky a pustili si film, ze kterýho je i tahle krásně dojemná písnička. Objímala jsem plyšovýho méďu, fňukala a brečela... Hlavu jsem měla plnou věcí, na který nechci myslet, strašně se mi stýskalo po těch sladkejch maličkostech, který už prostě nikdy naplno mít nebudu (protože někdy nestačí jen chtít) a cítila jsem se tak příšerně sama! Teď už je mi dobře, ale ta písnička... Pořád mě z ní mrazí v zádech...


český překlad:
Jen tě chci vidět
Když jsi sama
Jen tě chci chytit, jestli můžu
Já jen chci být u toho
Když ranní světlo září
na tvou tvář
Nemohu odejít
Miluji Tě až do konce

Nechci ti říct nic,
Co nechceš slyšet
Všechno co chci, je Ti říct
Proč mě prostě nevezmeš
někam, kde jsem ještě nikdy nebyl
Vím, že mě chceš slyšet
Popadám dech
Miluji Tě až do konce

Já jen chci být u toho
Když Tě zastihne déšť
Chci tě jen vidět smát se, ne plakat
Chci Tě jen cítit
Když Tě zahalí noc
Já jsem ztratil řeč, neříkej mi
Vše, co mohu říct,
Miluji Tě 'až do konce

Can’t play with me

25. září 2010 v 13:15 | Jeho malá mrcha |  *My loved songs*
Die Happy mám moc ráda. A tuhle písničku obzvlášť, protože přesně vím, jaký pocity si představit pod těma slovama... A jsem sobecky strašně ráda, že nejsem jediná, kdo to takhle zná...


český překlad:
Je to fyzická reakce
Konečná ztráta uspokojení
Nikdy sis nevšiml, když jsi to přehnal
Jo

Měl jsi mě právě tam kde jsi chtěl
Bral jsi mojí podporu jako samozřejmost
Už mockrát jsi odfoukl svojí druhou šanci
Jo

Baby, jsi Velký Kluk
Neplač pro mě
Je mi špatně z toho, že jsem tvoje hračka
Nemůžeš si se mnou hrát
Vyzdvihl jsi mě
A nechal jsi mě klesnout
Už tady není, co zničit
Ty jsi Velký Kluk

Nikdy jsi neudělal nic proto, abys mě našel
Ale když jsem tě žádala, abys mě rozpoutal
Svázal jsi mě a přidusil ještě víc
K čemu to?
Jo
Tady je tvůj řetěz
Myslím si, že ještě jednou najdeš dveře

Baby, jsi Velký Kluk
Neplač pro mě
Je mi špatně z toho, že jsem tvoje hračka
Nemůžeš si se mnou hrát
Vyzdvihl jsi mě
A nechal jsi mě klesnout
Už tady není, co zničit
Ty jsi Velký Kluk

Vzpomeň si, jak jsi mi přinesl květiny
Vzpomeň si, jak jsi měl ve zvyku se starat
Teď mají květiny bodláky
Ty se staráš jen o sebe
A ráj, který jsi mi dal
se změnil v peklo
Není cesty zpět
Ve skutečnosti
Je příliš pozdě

Neexistuje žádný způsob, jak mě zastavit
Neexistuje žádný způsob, jak mě zamknout
Nemůžeš mě zastavit

Baby, jsi Velký Kluk (nevíš, nevíš...)
Neplač pro mě
Je mi špatně z toho, že jsem tvoje hračka (nevíš, nevíš...)
Nemůžeš si se mnou hrát
Vyzdvihl jsi mě
A nechal jsi mě klesnout
Už tady není, co zničit
Ty jsi Velký Kluk
Baby, jsi Velký Kluk (nevíš, nevíš...)
Neplač pro mě
Je mi špatně z toho, že jsem tvoje hračka (nevíš, nevíš...)
Nemůžeš si se mnou hrát
Vyzdvihl jsi mě
A nechal jsi mě klesnout
Už tady není, co zničit
Ty jsi Velký Kluk

Opravdu nemusíš nic být a nemusíš nic dělat, opravdu nemusíš nic mít a nemusíš nic vědět, opravdu se nemusíš ničím stát, ale je užitečné pochopit, že oheň pálí a že když prší, tak je hlína mokrá

24. září 2010 v 16:03 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Tak já nevím... Myslela jsem si, že období největších zmatků už bych mohla mít za sebou. Asi nemám... Já vím, že to říkám pořád dokola, ale já jsem tak ZMATENÁ!

Včera to zase bylo jako na houpačce. Napřed jsem se strašně těšila na taneční, až se uvidím s M. (už proto, že mi napsal, že doufá, že mě tam uvidí). Potom jsem si s ním odmítala jít povídat, protože jsem si vlastně nebyla jistá, jestli se s ním chci víc poznávat. Během následující půlhodiny jsem zuřila, protože se bavil s těma dvěma blondýnama, házela na něj oči u baru a plýtvala na něj těma nejkrásnějšíma úsměvama. Následně jsem byla schovaná v houfu kamarádek a kamarádů, abych nakonec litovala toho, že jsme se nerozloučili. Jsem vážně pitomá.

Doma jsem seděla na zemi v koupelně, s čelem opřeným o chladivou vanu a snažila si to srovnat v hlavě - neúspěšně. Tak moc se bojím, že se do něj třeba zamiluju. Tak moc se bojím být sama.

Teď jen doufám, že nám s Méďou vyjdou naše plány a vyrazíme zítra na pouť. Protože jestli něco potřebuju, tak je to vyvětrat si hlavu. 

Flirt

He´s so sweet

20. září 2010 v 21:33 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Včera jsem promlouvala do duše svýmu bratránkovi. Musela jsem mu přece vysvětlit, že ta panovačná blondýna, co jí ve škole říkaj gorilo, s ním pěkně zametala a fakt není to pravý pro něj a že se k ní v žádném případě neměl vracet. A on se mě pak zeptal na kluka z Ráje...

Co jsem mu asi tak měla říct? Že jsem pěknej pokrytec a jsem ta poslední, kdo by mu o tomhle měla kázat? Že jsem s ním spala, přestože mě od toho všichni zrazovali? Že my všichni říkaj, ať ho pošlu do prdele a já stejně nevím, co bude dál, protože on je strašně náladovej a moje předsevzetí vždycky nějak vyšumí?... No, nakonec jsem mu to všechno řekla :D

A shodli jsme se, že je to pěkná bída, když vás někdo dokope k tomu, abyste si sundali růžový brýle a dívali se na to, co jste si tak dlouho bránili před celým světem, trochu realisticky. Jsem strašně pitomá!!! A najednou nechápu, jak jsem tomu mohla tak dlouho dávat naděje...

Ještě, že jsem teď už úplně jinde :) Teď momentálně úplně ztracená v konverzaci s M. plný pusinek a plánování vyprávění pohádek a společného usínání... :) He´s so sweet!:-*

Sweet

Nebeská

19. září 2010 v 12:45 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
*
Paprsky touhy,
to nekonečné napětí..
Večernice padá,
tak si něco přej!
Jenom se usmívám...
*
Hlasité vzdechy
a promlčená vyznání..
Velkej vůz ujíždí,
tak tu zůstaň napořád!
Radši už nedýchám...
*
Opuštěné doteky
v černém plášti samoty..
Měsíc se rozpadá,
tak si ještě chvíli hraj!
Smutně ti zamávám...
*
Milion přání
ukrytej v čtyřlístkách..
Tiše svítá,
tak už nic neslibuj!
A já ti zase odpustím...
Falling star

Sladké lži

18. září 2010 v 10:21 | Jeho malá mrcha |  *My loved songs*
Líbila se mi od prvního tónu. Strašně moc se mi líbí ty části, který zpívá Rihanna, strašně moc mě zaujal ten text. Ale když jsem si jí dávala na FB, psala jsem k tomu, že I hate the way you lie... Because I trust you... Včera nám jí na přání hráli na diskotéce... A když jsem si tam na ní tak spokojeně pařila, došlo mi, že jsem na tom FB kecala... Taky miluju ty lži... Protože se mi líbí jim věřit... Protože jsou tak sladký...


český překlad
Rihanna:
Prostě tu stojíš a koukáš, jak hořím
Ale je to v pořádku, protože se mi líbí, jak to bolí
Prostě tu stojíš a slyšíš mě brečet
Ale to je v pořádku, protože miluju, jak umíš lhát
Miluju jak umíš lhát

Eminem:
Nemůžu ti říct, co to ve skutečnosti je
Mohu ti pouze říct, co cítím
A právě teď je to klidná noc bez větru
Nemůžu dýchat, ale stále bojuju, dokud mohu
Tak dlouho, dokud špátné vypadá dobré, jako když letím
Omámen právem, opit nenávistí
Jako bych byl zlobící se kresba a miluju to čím víc trpím, dusím se
A těsně před tím, než se utopím, ona mě zachrání
Ona mě, sakra, nenávidí a já to miluju
Počkat! Kam jdeš? Opouštím tě!
Ne, neopouštíš. Pojď zpět, vracíme se.
A od znova
Je to tak šílené, když to jde dobře, když to jde krásně
Jsem Superman s větrem v zádech
Ona je Louis Lane, ale když je špatně, je to hrozné, pukám studem
Kdo je to? Neznám ani jeho jméno
Vztáhnu na něj ruku, nikdy se nesnížím tak hluboko znovu
Myslím, že neznám svou vlastní sílu

Rihanna:
Prostě tu stojíš a koukáš, jak hořím
Ale je to v pořádku, protože se mi líbí, jak to bolí
Prostě tu stojíš a slyšíš mě brečet
Ale to je v pořádku, protože miluju, jak umíš lhát
Miluju jak umíš lhát, Miluju, jak umíš lhát

Eminem:
Už jsi někdy někoho miloval tolik, že jsi mohl sotva dýchat, když jsi byl s ním
Potkal jsi, a nikdo z vás nevěděl, co je porazí
Máš ten teplý zmatený pocit
Yeah, ty chvíle odpočinku, na které jsi zvyklý
Teď je ti, sakra, špatně, když se na něj podíváš
Přisahala jsi, že ho nikdy neuhodíš, nikdy neuděláš nic, co by ho ranilo
A teď si tváří v tvář chrlíte jed vašimi slovy, které kričíte
Taháte se za vlasy, škrábete se
Shoď ho, přitlač ho
Tak ztraceni ve chvílích, ve kterých jste
Je to závod, ve kterém ti ukradli loď
Říkají, že bys měl jít svou cestou
Kdyby tě neznali, protože dnes je jako včera
Včera byl konec, to je jiný den
Zní to jako hraní rozlámané nahrávky, ale slíbil jsi jí
Že příště se budeš kontrolovat
Nedostaneš další šanci
Život není hra
Ale lhal jsi znova
Teď se musíš koukat, jak tě opouští
Myslím, že proto se tomu říká okenní tabule (stejná výslovnost jako PAIN = bolest)

Rihanna:
Prostě tu stojíš a koukáš jak hořím
Ale je to v pořádku, protože se mi líbí jak to bolí
Prostě tu stojíš a slyšíš mě brečet
Ale to je v pořádku, protože miluju jak umíš lhát
Miluju jak umíš lhát, miluju jak umíš lhát

Eminem:
Teď už vím, že řekl věci, které nechtěl
A spadli jsme zpět ke starým zvykům a činnostem
Ale tvá povaha je stejně špatná jako ta moje
Jsi stejný jako já
Ale když to přejde v lásku, jsi jako oslepený
Baby, prosím vrať se
Nebyla jsi to ty, baby, ale já
Možná náš vztah nebyl tak šílený jak se zdál
Možná tohle se stane, když se tornádo potká se sopkou
Jediné co vím, je že tě příliš miluju, abych to překonal
Pojď dovnitř, zvedni tašky z chodníku
Neslyšíš tu upřimnost z mého hlasu
Říkám, že to byla má chyba
Podívej se mi do očí
Příště na to kašlu, nechám pěsti položené
Příště. Nebude žádné příště
Omlouvám se, přestože vím, že je to lež
Už mě nebaví si hrát, chci ji zpátky
Vím, že jsem lhář
Pokud někdy ještě zkusí sakra odejít
Připoutám ji k posteli a podpálím dům

Rihanna:
Prostě tu stojíš a koukáš jak hořím
Ale je to v pořádku, protože se mi líbí jak to bolí
Prostě tu stojíš a slyšíš mě brečet
Ale to je v pořádku, protože miluju jak umíš lhát
Miluju jak umíš lhát, miluju jak umíš lhát



Já tak rád trsám, trsám

18. září 2010 v 10:04 | Jeho malá mrcha |  *From my days*

Nesnáším, když mi vlasy smrdí kouřem. Bléé. Po třech umytích šamponem jsem se toho snad konečně zbavila, uvařila si lattéčko se skořicí, pustila si Davida Deyla a jsem spokojená :)

Včera to bylo vážně moc fajn. Užila jsem si to na sto procent. A mám ze sebe radost, protože jsem byla hodná holka :D (no dobře, nemusela jsem tak okatě flirtovat s tím klukem, co tam byl se svou holkou, ale co už...;)) Sice jsem měla pár blbejch nápadů, třeba že budu NĚKOMU posílat mazlivé SMSky nebo pusinkovat toho sexy kluka s plachým úsměvem... Ale vždycky mi včas došlo, že je to vážně blbej nápad a tak jsem jen tancovala, smála se a pusinkovala maximálně svoje dvě slečny (a to můžu!). A když jsem si vlezla do postýlky, svět se mi točil jenom úplně malinko ;)

Bolej mě moje utancovaný nožičky a čtyři hodiny spánku mi vážně přijdou těžce nedostačující, ale stejně zářím jako sluníčko. Mám úžasnou náladu, více méně bezdůvodně a strašně si jí užívám!

Tak si užívejte taky. To, že svítí sluníčko, to, že je život tak fajn!:-*

Disco

Zase

17. září 2010 v 16:44 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Tančí a sténá
černá silueta samoty,
tiše se plíží větve zoufání.
Zase se skrýváš!
Duha se rozpadá
na milion kousků,
co se poztrácí v bouři stýskání.
Zase se ztrácíš!
Pláče a vzdychá
poslední kapka hrdosti.
Voňavý lži utlumí volání.
Zase chceš víc...
Again

Sluníčková

16. září 2010 v 16:11 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Mám skvělou náladu. Nebo báječnou. Co z toho znamená víc? :)) Je prostě sluníčková a růžová a mám hroznou chuť se smát :)

A taky mám chuť pustit si Rebely. Sice si nemůžu do deníčku krestli jablíčko jako Terezka (já už holt jen ty ohryzky, jak trefně poznamenala moje drahá adoptivní sestra:D), ale něco s ní společnýho přece jenom mám. Taky se možná zamiluju. Možná už brzo! :)<3

Strašně mě baví ty naše dlouhatánský rozhovory na FB, naše plány, naše narážky a ty pusinky, co mi posílá... To on mi tak zvedá náladu :) Bojím se na to upínat, ale strašně moc se těším na každý další den. Tak mi držte palce... Třeba mi to konečně taky jednou klapne :)

Sun ring

Ztrácím se

13. září 2010 v 21:40 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*

Zase se stmívá...
A na hlavu mi padaj kusy nebe,
malé kapky neštěstí,
co se skrývaj do vlasů
a ty se tváříš,
že nikdy nebylo nic z toho,
čemu jsem dala celej svůj svět.
Ale já znám svou pravdu,
to malý sladký tajemství
a pro jistotu si zbytky vzpomínek dávám pod polštář.
Vždyť i v pekle občas svítá!
Zase svážeš mi zápěstí,
rozpustíš vlasy
a sebereš další kousek vlastního já.
Nalákáš mě na tu duhovou představu
o stavbě vlastní dimenze lásky,
další sbírka něžných lží
a já jim posté uvěřím!
...snad už naposled...
Jsem vločka z odkvetlé pampelišky
... ty prý nosí štěstí...
a v ozvěnách podzimního větru
se tiše ztrácím...
...budu ti chybět?...
Blowball
...protože ty mě ano!!!

Love is the answer

13. září 2010 v 20:17 | Jeho malá mrcha |  *My loved songs*
*very sweet memories*
Venku právě přestalo pršet a kapky deště se ještě leskly na stéblech trávy. Vzduch po dešti vždycky krásně voní. Točila se mi hlava, trochu z přemíry vodnice, trochu z toho, že stál tak blízko mě. Zavřeli jsme se v chatce, jen my dva a vytvořili si tam vlastní svět. Jen já a on, on a já. Masírovala jsem mu záda a on se bál, že se klepu zimou. Ale když jsme si vyměnili role a on mi zajel prsty pod tričko, chvěl se úplně stejně a pak pochopil. Když se venku stmívá, všechno dostává nové tvary. Kouzelné. I jeho oči dostaly nový rozměr, byly ještě magičtější než dřív. A on mi vyhrožoval, že se v těch mých utopí. Pochopila jsem, jak to vypadá, když by se vzduch dal krájet. Leželi jsme tak blízko sebe, že jsem občas zaslechla, jak mu buší srdce. Nikdy nepřestanu litovat, že jsem se nenatáhla a nezrušila tu miniaturní vzdálenost mezi našimi rty. Ale ta atmosféra zůstala... Schovaná v týhle písničce.

Být s Tebou je můj sen, ale nemůžu kazit ty Tvé

9. září 2010 v 19:08 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Miluju, když dostanu to, co chci.
Už jako malá jsem vřískala v postýlce, dokud mě nepřišel vysvobodit děda a pak jsem usínala se spokojeným úsměvem, v jeho posteli, zatímco mě šimral na zádech. Jenže dědeček mi strašně brzo zemřel. Vzlykala jsem mamce v náručí a došlo mi, že život vůbec není fér.
Když mi byly čtyři, narodila se ségra a všechno se začalo točit kolem toho uřvaného uzlíčku. Tenkrát jsem zůstala ve školce jako poslední, protože ségra měla horečku a mě neměl kdo vyzvednout. Bála jsem se, že už mě doma nemají rádi. A došlo mi, že někdy nestačí jen chtít.
Byla jsem asi v šestý třídě, když jsem HO potkala. Pravá dětská láska, představovala jsem si, že to bude stejný jako v amerických filmech a dívčích románcích. Jenže někde byla chyba a happyend se nekonal. Došlo mi, že některé sny se nikdy realitou nestanou.
A všechny ty věci, co mi postupem času došly, jsou mi teď absolutně k ničemu. Bolí to úplně stejně, jako by mi to došlo poprvé. Možná ještě víc, protože bez naděje jsou ty hrany ostřejší.Nesnáším, když nemám situaci ve svých rukách, nesnáším, když něco strašně moc chci, ale nemůžu pro to nic dělat, nesnáším tu bezmoc a polámaný sny... A strašně moc bych chtěla vrátit čas!!!
Scream

Vzpomínat a zapomínat a voči při tom zavírat

8. září 2010 v 19:01 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Víkend jsem si užila v Ráji. Hrozně moc, jako vždycky. Protože v Ráji to ani jinak nejde ;o) S mýma čůzičkama jsem se pořád jenom smála... A přesto, že jsem byla zmrzlá a unavená, stálo to za to! Vážně jsem si přišla vtipně, když jsem mezi těma metalákama pobíhala v růžový bundičce... Přišla jsem si tam občas maličko nepatřičně. Ale fakt jenom maličko. Protože já do Ráje přece patřím ;o)

V pondělí jsem byla se sestřeničkou na hřišti. Hned bych si to s ní vyměnila, chtěla bych být malý, bezstarostný dítě, s velkýma rozzářenýma očima, vyprávět důležitě o prvním dni ve školce a mít ohromnou radost z jízdy na skluzavce.

Ne, že by bylo úplně špatný být sedmnáctiletá slečna... Mám teď šťastný období. Nevím, proč, nevím, jak... Ale je mi fajn a pořád se směju... I když poslouchám My immortal, je mi dobře... A to už asi vážně něco znamená ;o)

Méďa se asi vrátil k tý dylině (Facebook ví všechno:D ). Nechápu ho. Ale budiž mu to přáno... Přeju mu, aby byl šťastnej, i když se mi dost příčí představa, že bude šťastnej zrovna s ní. Jeho volba, no, asi pro to má svý důvody. A já jsem hlavně hrozně ráda, že jsem si ho přes léto vyhnala z hlavy. Protože jinak bych se teď asi musela hrozně moc trápit. Což bych vážně nerada.

Je mi líto, jak to mezi náma dopadlo. Je mi líto nás, které pořádně námi ani nebylo. Tolikrát jsem ho přistihla, jak mě pozoruje. Ale vždycky ucuknu pohledem. Nechci se mu dívat do očí. Nechci vzpomínat. Dneska si dvacet minut hrál s mými vlasy a pak řekl "...to bych chtěl mít doma!" Mohl to mít. On je ten, kterej to mezi náma zkazil. A nemá právo mi vyčítat, že jsem se mu v srpnu neozvala... Jednoho kluka, kterej ve mě vidí hračku, už jsem měla. A stačilo to.

Říká se, že chybama se člověk učí. Tak asi nejsem člověk. Dělám jednu chybu pořád dokola, ačkoliv jsem z ní už dávno poučená. Jen mám prostě strach, že až jí přestanu dělat, nebudu to já... Protože tohle je prostě mojí součástí...

Teď se jdu asi podívat na chemický vzorce. Stejně si jich sedmdesát do hlavy nenatluču. Věřte mi, že ta chemie, ze který vás mrazí v zádech (ale příjemně mrazí:D) je mnohem záživnější. Tak se smějte a flirtujte. Jako já! :D :-*

PS: Mám nový objev, s nádherným úsměvem a roztomilýma očima... :D:-*
colorfull

Štěstí

6. září 2010 v 20:31 | Jeho malá mrcha |  *My ideas*
Co je štěstí? Muška jenom zlatá!

V žádným okřídelným hmyzákovi to nebude... A nevěřím ani tomu, že by někdo mohl být šťastný kvůli majetku, bohatství, zlatu... Opravdu šťastný, chápete? Ten stav, kdy se budíte s úsměvem na tváři, máte chuť objímat celý svět, celý den si pobrukujete a tancujete a všechno, ale opravdu všechno vám přijde parádní.

Asi jsem na štěstí závislá. Dávkuju si ho každý den, hledám ho v maličkostech ze svého běžného života a skládám jako barevná sklíčka do mozaiky.

A to strašně krásný, duhový sklíčko je moje pohádka uprostřed toho hnusnýho světa, který vídám každý den ve zprávách v jeho nejhorších barvách. Místo, kam se ráda vracím, kde mě vždycky vítá objetí a pusa, kde mi vždycky někdo utře slzy a kde nejsem nikdy sama. A nejde zas tolik o to místo, ale o ty lidi, o partu, který je jako moje druhá rodina, o to, co nikdo nepochopí, dokud to sám nezažije.

Já svůj obrovský kus štěstí našla - a co vy?

Happiness

A pak se svlečem ze zažloutlých negativů

1. září 2010 v 9:57 | Jeho malá mrcha |  *My loved songs*
Ani nevím, co jsem včera dělala, když jsem tu písničku zaslechla. Sice už jí nějakou dobu znám, ale bylo to, jako bych jí slyšela poprvé. Dostala se mi pod kůži, donutila mě sednout si a přemýšlet...

Dala jsem mu šanci. Tu poslední. Zatím se netváří, že by se jí snažil využít. A mě to jedno! Já už ho totiž asi nechci... Možná budem skvělí kámoši. Možná už mě nikdy neobejme a já ho úplně ztratím. Bod zlomu. Brečet už fakt nebudu...

Od tý doby jsem na ní téměř závislá. Poslouchejte jí taky. Skvěle se u ní sní, přemýšlí, usíná... Cokoliv jen chcete.