Pohled na svět bez růžových brýlí nemusí být šedivý

27. srpna 2010 v 15:20 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Myslela jsem si, že to bude těžší. Že mi zase bude hrozně smutno, že zase budu šíleně zoufalá. Jasně, že se mi stýskalo. První noc mi přišla strašně osamělá. Ale pak to nějak přešlo. Jako mávnutím kouzelnýho proutku.

Napsal mi, že mě má rád a já neměla chuť mu odepsat. Dívám se na tu fotku, kde objímá tu porcelánovou panenku, která mu už brzo možná bude stejně blízko jako jsem bývala já (jo, ty začátky byly krásný) a nechce se mi brečet. Píšu si s ním a neklepou se mi ruce. Necítím skoro nic. Je mi to jedno. Nevěděla jsem, jak může být lhostejnost příjemná...

Brzo se zas uvidíme a já nevím, co bude dál. Přísahala jsem si, že tohle je poslední šance. Ale víš... Vlastně nevěřím, že by jí využil. Takže se s ním už svým způsobem loučím. Taky je na čase. Možná mi k tomu pomohly jedny čokoládový oči... Otevřely mi ty moje. Už nechci být hračka. A už vůbec ne jeho hračka.

Dneska asi pojedu na diskotéku. Mám chuť vypnout, bavit se, tancovat, smát se a na nic nemyslet. Bude to fajn večer... :)

Jediný, co mi teď dělá vrásky, je ta blbá škola. Nemám na to náladu. Ani malinko. Ty prázdniny utekly nějak moc rychle... A teď už zase kolotoč složený z ranního vstávání, učení, zkoušení, stresu... Brrr. Potřebovala bych ještě tak tři měsíce, abych se na třeťák pořádně zregenerovala!

Ještě, že už za týden vlezu do vlaku a pojedu opět směr Ráj. Metal sice není moje krevní skupina, ale ty lidi tam mi to vynahradí. Těším se!!!
Vlčí mák
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama