Srpen 2010

Být taková, jakou mě chcete mít, není moje povinnost

31. srpna 2010 v 11:23 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Opět se mi povedlo pohádat se s mámou. Přijde mi, že mi rozumí čím dál tím míň... Chová se jako by mi bylo 14, pořád se snaží řídit můj život... Ale na to už je teď trochu pozdě, ne? Zákazy, příkazy... Je nepříjemná, zvyšuje na mě hlas a za pět minut přijde a tváří se jako moje nejlepší kamarádka. A ve výsledku za všechno samozřejmě můžu já, protože jsem protivná a rozmazlená puberťačka. Shit...

Štvě mě, jak na sebe štěkáme. A taky mě štve to hnusný počasí. A to, že mám věčně prázdnou peněženku. To, že musím zítra do školy. Bože, jsem strašně negativní :D A taky prý malinko povýšená a arogantní (no ježiš, když mi někdo přijde trapnej, tak to prostě řeknu :D). A taky jsem agresivní. Ale jenom trochu! (ty holky jsem chtěla zabít jen asi tak půl hodiny, vážně!)

Hlavně jsem zmatená. Nevím, co chci a nevím, co se mnou bude dál...

Bad boy

Žít je ta nejkrásnější věc na světě

30. srpna 2010 v 10:09 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Sakra! Nechci se takhle cítit! Tak zmateně...

Od tý doby, co jsem se vrátila z Ráje je všechno jinak. Já jsem jiná. Nevím si rady s věcma kolem sebe a úplně nejvíc si nevím rady sama se sebou...

S ním jsme se zasnoubili na Facebooku. Smála jsem se všem těm reakcím, i tomu, že mi říká, že jsem jeho FB partnerka. Nic to pro mě neznamenalo a vymýšlela jsem, jak to zrušit, aby mezi náma nebylo dusno a já mohla vystupovat jako slečna nezadaná. Takže nechápu, proč mě naštvalo, když to on zrušil. Kvůli nějaký princezně. Možná kvůli tý, o který mi říkal. "Káki, já jsem totiž nešťastně zamilovanej..." Mám vztek, když si na to vzpomenu. Co on ví o nešťastný lásce, proboha?! Kdyby byl doopravdy zamilovanej, ani by se mě nedotkl! 

Když jsem včera usínala, měla jsem hrozně divnej pocit. Říkala jsem si, že se určitě něco stane. A uklidňovala jsem se tím, že za pár dní zase uteču do Ráje. Těšila jsem se na něj. Chtěla jsem si to s ním užít. Třeba naposledy... Tak to skončilo dřív, no... Ani nevím, jestli je mi to líto. Jen... Cítím se tak... Divně...

A úplně nejvíc ze všeho mě zaráží, že z hlavy nemůžu vyhnat ty čokoládkový oči...

Co bude dál?

Tears

Pohled na svět bez růžových brýlí nemusí být šedivý

27. srpna 2010 v 15:20 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Myslela jsem si, že to bude těžší. Že mi zase bude hrozně smutno, že zase budu šíleně zoufalá. Jasně, že se mi stýskalo. První noc mi přišla strašně osamělá. Ale pak to nějak přešlo. Jako mávnutím kouzelnýho proutku.

Napsal mi, že mě má rád a já neměla chuť mu odepsat. Dívám se na tu fotku, kde objímá tu porcelánovou panenku, která mu už brzo možná bude stejně blízko jako jsem bývala já (jo, ty začátky byly krásný) a nechce se mi brečet. Píšu si s ním a neklepou se mi ruce. Necítím skoro nic. Je mi to jedno. Nevěděla jsem, jak může být lhostejnost příjemná...

Brzo se zas uvidíme a já nevím, co bude dál. Přísahala jsem si, že tohle je poslední šance. Ale víš... Vlastně nevěřím, že by jí využil. Takže se s ním už svým způsobem loučím. Taky je na čase. Možná mi k tomu pomohly jedny čokoládový oči... Otevřely mi ty moje. Už nechci být hračka. A už vůbec ne jeho hračka.

Dneska asi pojedu na diskotéku. Mám chuť vypnout, bavit se, tancovat, smát se a na nic nemyslet. Bude to fajn večer... :)

Jediný, co mi teď dělá vrásky, je ta blbá škola. Nemám na to náladu. Ani malinko. Ty prázdniny utekly nějak moc rychle... A teď už zase kolotoč složený z ranního vstávání, učení, zkoušení, stresu... Brrr. Potřebovala bych ještě tak tři měsíce, abych se na třeťák pořádně zregenerovala!

Ještě, že už za týden vlezu do vlaku a pojedu opět směr Ráj. Metal sice není moje krevní skupina, ale ty lidi tam mi to vynahradí. Těším se!!!
Vlčí mák

Vyznání

5. srpna 2010 v 8:33 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Jsi se mnou pokaždé, když ráno otevřu oči.
Nemusím mít tvůj obraz nad postelí,
stačí, že mám tvůj obraz ve svém srdci.
Tvoje oči se na mě dívají z hrnku kakaa
a tvůj úsměv mě provokuje v zrcadle.
Jsi všude, ale když tě potkám na školní chodbě,
tak krásně skutečného,
rozbuší se mi srdce.
Ale ty děláš, že ho neslyšíš
a tvoje ahoj mi dá sílu na všechny písemky a zkoušení.
Drze se schováváš do výpočtů z fyziky
a všechny středověké romance jsou nejspíš o tobě.
Když tě zahlédnu o další přestávce,
přijde mi tolik sladký způsob, kterým ukusuješ z krajíce chleba
a celou další hodinu si pohrávám s myšlenkou, že tě asi miluju.
V jídelně pod tvým pohledem rozcintám polívku i čaj
a ke stolu, u kterého sedíš mě to táhne jako magnet.
Když konečně vyslyšíš mé prosby a zvedneš oči,
svět se na okamžik zastaví.
A když se usměješ tak, jak to umíš jen ty,
všechno kolem se naopak prudce zatočí.
Nevím, jak to cítíš ty.
A bojím se nad tím přemýšlet.
Ale když mi umožníš nakouknout do tvých očí,
mám pocit,že se vznáším
a že víc není potřeba,
v mým světě jsme jen já a ty
a to je přece paráda.
Sněhová kalamita mi přijde romantická
a poprvé v životě vyluxuju bez námitek.
Mamka říká, že mi září oči.
Možná to jsou stejné plamínky jaké v nich máš ty.
Místo úkolu z angličtiny hledám v slovníčku slova,co mi tě připomínají
a víc než Sokrates a Euripides mě zajímá slohovka na téma TY!
A možná nevím, co je to kinetická energie,
ale vím, že miluju způsob, jakým chodíš po chodbách,
to, jak se tváříš, když jsi zamyšlený
a to jak se usmíváš,
způsob, jakým se mi díváš do očí
a to, jak na mě občas mrkneš,
tón tvému hlasu
a to jak se smějěš.
Miluju pocit, který mám, když jsi nablízku
a napětí, když se v mém počítači rozsvítí tvé jméno,
miluju to, jak o tobě přemýšlím
a všechny vzpomínky, co se tě týkají,
miluju to, jak mi chybíš, když tě nevidím
a to, jak moc se na tebe těším.
A vlastně vůbec nevadí, že jsem pro tebe jen kamarádka.
Protože když jdu večer spát,
jsi v mém pokoji a hladíš mě po vlasech.
A když mě políbíš, aby se mi hezky usínalo,
celou noc se mi o tobě zdájí ty nejsladší sny...
(17. 2. 2009)
Girl in love

Broučku

3. srpna 2010 v 7:49 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Vždycky jsem chtěla být nezávislá. Nikomu nepatřit a mít křídla, který mi budou všichni závidět. Být svá.
A teď se dívám na své ruce svázané tlustým provazem.
Omotal sis mě kolem prstu.
Změnil jsi můj život.
Ukradl mé sny!
...a jen jsi se smál...
Srdce mi našeptává Tvoje jméno a pořád se chvěju touhou, když si vybavím Tvoje rty. Bylo to poprvé...
Poprvé zamilovaná.
Poprvé zklamaná.
Poprvé jsem podrazila sama sebe.
Poprvé to všechno bylo tak opravdový.
Rozšlapal jsi moje růžový brýle a hrdě ses mi předvedl v celé své kráse. Jsi grázl. A já jsem Tvoje hračka.
Ty to víš.
Já to vím.
Moc věcí se nezměnilo.
Chybíš mi?
Potřebuju Tě?
Chci Tě?
Miluju Tě?
NEVÍM!
Možná všechno. Možná nic.
Prostě jsi. Je jedno jestli je mezi náma pár centimetrů, metrů nebo stovky kilometrů. Jsi!
Jsi ►TADY◄
Nikdy Tě nenechám utéct, broučku...
Glasses

První láska je los, který nevyhrává, ale navždy si pamatuješ jeho číslo

2. srpna 2010 v 11:45 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Fuj! Právě jsem otestovala depilační krém. Takovej smrad jste nezažili! Celá naše malá koupelna je zamořená! :D Nohy mám sice hladký a jemný a jsem na ně fakt pyšná, protože řecký sluníčko na nich nechalo svoje stopy... No, ale ten smrad... Pro krásu se holt musí trpět.. :D Asi budu zvracet.. :D

Včera jsem nocovala u svý druhý půlky, Klárky. Moc jsme si to užili (ostatně to my vždycky). Udělali jsme si uprostřed pokoje piknik s pizzou a kukuřicí a brambůrkama, popíjeli vínečko, drbali, smáli se... Potom jsme si došli na noční cigárko, vlezli si do jedný postele a bylo nám fajn :)

Volala mi moje tygřice z Ráje. Prý se na mě moc těší. Prý je to tam fajn. Prý o mě Jeskyňka pořád mluví a moc se na mě těší. Proč to tak ztěžuje, zmetek jeden? Vzpomínala jsem, snila s otevřenýma očima... Dneska je to rok od naší první pusy. Kam to všechno zmizelo? Najednou jsem nemohla přijít na jediný důvod, proč s ním nechci a nemůžu být. Jsem hloupá, hloupá, HLOUPÁ!

Jdu teď se slečnou N. na pizzu. Musíme probrat náš sobotní tah, to jak a s kým jsme opět skončili a taky se musíme rozloučit. Zase se měsíc neuvidíme :(

No a pak na mě čeká balení. Už teď je mi jasný, že to nebudu moc do tý zatracený tašky nacpat. Potřebuju strašně moc věcí. Jsem fiflena. Jsem náročná. Chci se líbit. Bože... Občas jsem na tečku a sama sobě lezu na nervy... :D

Strašně moc se na zítra těším. Sice se trošku bojím, ale o hodně víc jsem nadšená z toho, že tam konečně zase budu. Se všema mejma zlatíčkama... Těším se i na ty puberťáky, který budu mít na starost. Srpen je prostě můj. Můj a všech lidí z Ráje.

Mějte se krásně!

Summer

Summer lovin', had me a blast, summer lovin', happened so fast

1. srpna 2010 v 10:02 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Tak jsem zpátky ze Zakynthosu. Zářivé slunce, teplý písek, průhledné moře, opálení frajeři. Je to ráj. Jen jsem se v tom ráji cítila trochu sama...

Bez mobilu a Facebooku, se spoustou volného času na přemýšlení, si člověk nejvíc uvědomí, kdo a jak moc mu chybí... Večery plné svítících hvězd a smíchu animátorů... Stýskalo se mi. Strašně! A vůni tátových doutníků budu mít už nadosmrti spojenou s touhou. Nenaplnitelnou. Hořkosladkou. Hříšnou. S touhou, která bolí a zároveň hladí tisícem příslibů.

Naši nás radši uklidili do zapadlýho letoviska, dva kilometry od hlavní třídy plný barů, diskoték a krásnejch kluků. Nevím, jestli ho to bavilo, ale táta si neustále hrál na na hlídacího psa a sledoval všechny moje flirtující pohledy a úsměvy a kritizoval moje kraťoučký sukýnky. Všechno stejně neuhlídal... Ranní pozdravy s tím krásnookým číšníkem, borce, co půjčoval motorový čluny, frajírka od bazénu nebo to super loučení s bulharským animátorem Veselinem (dotáhla jsem svojí zálibu v cizích zemích skoro k dokonalosti - francouzský polibek s Bulharem v Řecku :D). Že je to málo? No a co! Jednu letní lásku jsem si prožila loni a ještě teď se z toho vzpamatovávám...

Po Méďovi jsem ani nevzdechla. "Znamená něco, že nosíš jeho prstýnek na řetízku?", zeptala se mamka a já se rozesmála a ujistila jí, že ne. A v tu chvíli mi došlo, že je to pravda.

Po Jeskyňkovi jsem naopak vzdychala hodně. Tolik lidí, věcí, zvuků a vůní, co mi ho připomínalo. Lehávala jsem u bazénu se sexem na pláži a myslela na to, že za pár dní už budu tak blízko u něj. A nevěděla jsem, jestli mám brečet nebo se smát...

Cítím se strašně volná, šťastná a v pohodě. Šoteček mi řekla, že mi věří, že tentokrát už jsem vážně z toho obrovskýho zamilování venku. Taky tomu věřím. Jen nikomu nemůžu říct, jak strašně se bojím, že si mě jediným pohledem omotá znovu kolem prstu, že ho budu strašně chtít, že se budu trápit a budu kazit naše kamarádství, který si tak těžko budujeme. A radši nikomu neříkám, jak moc se na něj těším...

Včera jsem byli se slečnou N. pařit, aby jsem si užili, že se po měsící zase jednou vydíme. Fuj! :D Mám žaludek jako na vodě a fakt si nedovedu představit, čím zamaskuju ty kruhy pod očima a jak zvládnu oběd u babičky. Asi budu zvracet. Taky jsem se líbala s jejím bratránkem. Ale jenom malinko... Vypadá jako Jacob ze Stmívání a je strašně sexy. A ona mi ho sama dohazovala. Tak co...

Dneska jdu spinkat ke svýmu druhýmu já, ke Klárince. Budeme pro změnu slavit naše svátky. Ojojoj. Už abych vypadla do Ráje a začala se starat o dětičky... :D

Chtěla jsem už končit, ale ještě vám musím něco říct. Mám puštěný písničky, náhodný přehrávání... A teď začala hrát My immortal od Evanescence. Vždycky na chvilinku přestanu dýchat, když jí slyším. Moje a Jeskyňkova. Tancovali jsme u ní. Milovali jsem se u ní. Brečela jsem u ní. Držel mě u ní v náručí, já se zavřenýma očima vdechovala jeho vůni a on mi šeptal, že mě má rád... Bože... Je to šílený. Já jsem šílená... Vážně se bojím, jak to zvládnu... Už jen dvě noci...
Summer love