Život je jako partie karet - je jen na tobě, zda-li dokážeš vyhrát i se špatnými kartami

16. července 2010 v 21:36 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Je mi tak nějak zvláštně. Melancholicky. Smutno. A přesto hezky.

Bez sádry si přijdu taková nějaká lehčí. Ruka mě sice bolí a mám na ní modřinu jako vrata, ale to se poddá.

Courala jsem dneska po obchodech a jen tak se sama pro sebe usmívala, protože mi prostě bylo fajn. Mám radost z růžového šátku, růžové čelenky, růžového laku na nehty, jaguářích kalhotek i z voňavky Darling (s růžovou nálepkou). Jestli vás někoho napadlo, že jsem barbína, tak ano, přiznávám to bez mučení. Barbína a fiflenka. Chybí mi jen peroxidem zesvětlené vlasy a dokonalá postava. Nestydím se za to. Mám růžový období a baví mě "vypadat jako slečna" (babiččina slova - je mýma růžovýma a ostatníma pastelkovýma barvičkama nadšená :D)

Večer jsem byla s mamčou na poháru. Cpala jsem se horkejma malinama a vanilkovou zmrzkou a zase jsem si jednou uvědomila, jak jsem za maminku ráda. Ona je super!

Teď si píšu s Tygřicí (téma letní lásky mě tak moc baví:D) a přemýšlím, co bych ještě snědla (kašlu na linii :D). Hraje mi k tomu Die Happy (doporučuje písničku Goodbye, hlavně ten text je jako z mojí hlavy) a pomalu mě ta melancholie a smutnění přechází. Přece jenom k tomu nemám důvod.

Včera mi napsal Jeskyňka. Zase ve mě hrklo jak ve starejch hodinách. Jako by to nikdy nemělo skončit... :( Strašně brzo jsem ten rozhovor ukončila, neměla jsem na to náladu, ani sílu... Byl milej a mě se zase roztřásly ruce... Mám takovej strach z toho, co bude dál... :(

V poli
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama