Svět na nikoho nečeká

16. července 2010 v 22:25 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Na pár dní v roce
zahodíme naše betonové masky
a budem se nekontrolovaně smát.
Svět je přece divadlo,
tak si se spoustou improvizace
střihnem Romea a Julii.
A publikum nám uvěří
pod nátlakem polibků.
Pořád někam pospícháš...
Než se schová měsíc
a na nebi začnou tančit další blesky,
slíbíš mi, že UŽ NAPOŘÁD...
Ale nevěříš tomu o nic víc než já.
Už jen doufám...
Tou svou touhou
se vysmíváme veškeré lásce,
která ti přijde tolik zbytečná.
Na pohled šťastní a hrozně nad věcí,
ale uvnitř ječíme nad tou samotou.
Osobní povstání...
Zase ho potlačíš,
utřeš mi slzy
a pospícháš dál.
Prý svět je zlej
a na nikoho nečeká.
Ale až se jednou vrátíš
pro svou zatoulanou hračku,
nenajdeš plyšové dotyky,
ale překousaná pouta
a vzkaz napsaný třpytivými slzami:
"Svět na nikoho nečeká..."
Doll
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama