Loutka

16. července 2010 v 22:16 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Do sametového ticha
křičím slova o nenávisti,
odráží se od zrcadla
a vrací se s výsměchem.
Tak prolhaná....
Z vlasů vymotávám
všechny ty lichotky
co jsi tam schovával
a uklízím je pod polštář.
Tak falešná....
Ze rtů i krku
umývám tvé dotyky
schovaná pod maskou,
jako že mi na nich
vlastne vůbec nezáleží.
Tak nešťastná...
Chvěju se zimou
bez tepla tvého objetí,
marně hledám topení,
zmáčená vlastními slzami.
Tak opuštěná...
Daruji ti samu sebe,
ovázanou saténovou mašlí.
Pohraješ si s mým tělem,
ale duši zase pošleš zpět.
Tak ztracená...
Srdce si sešiju pavučinou,
tou, kterou tak snadno roztrháš
za doprovodu medového smíchu
a já ti zase odpustím!
Tak zamilovaná...
Hero
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama