I nevěra, stejně jako láska, může být platonická

9. července 2010 v 10:51 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
 Měla jsem období, kdy jsem všem tvrdila, že jsem hodná holka, tvářila jsem se jako andílek a ke svým hříchům jsem se absolutně vůbec nehlásila. Stačilo oblíct mikinu s andělskýma třpytivýma křídlama na zádech a zamrkat namalovanejma řasama. Umím se tvářit nevinně. Občas mi to lidi i věří...
 Taky jsem měla období, kdy jsem byla strašná moralistka, nekouřila jsem, nepila, odsuzovala nevěru a nechápala "lásky" na jednu noc.
 Když se tyhle období řadí k minulosti, znamená to, že jsem dospěla? Nebo jsem jen víc zkažená a je mi to totálně ukradený?
 Ale dost s úvahama o tom, jaká jsem. Momentálně to můžu shrnout dvěma slovama: naštvaná a znechucená. Fakt se musím pořád ještě otravovat s jednou(!) chybou z minulosti? Bože, tak jsem se na jedný diskotéce spustila s jedním hoperem, no. Nikdy už to neudělám, slibuju, a fakt mi to můžete věřit. Bude to teď už dobrý? Když si vzpomenu na ty jeho předlouhý SMSky, který byly pořád o tom samým, jak jsem pro něj ta pravá, jak jsem mu ublížila, blablabla. Jo jsem strašná a zlá, ale takhle to ve světě chodí, chlapče! A když jsem mu říkala, aby mě vypustil ze svýho života, fakt jsem tím nemyslela, že mě má dál prozvánět, upřeně na mě čumět, když jedeme stejným busem nebo o mě dokonce něco vyprávět mým kamarádkám! A to ještě nevím, co jí nakecal. Kdyby se mi teď dostal do rukou, zabiju ho! Přestože mám zlomený zápěstí!
 Včera jsem měla sdílnou chvilku. Chtěla jsem si povídat, někomu se svěřit. Odnesla to Darling. Neměla jsem to dělat. Ta holka mě totálně odsoudila. Já sice chápu všechny její argumenty, ale mohla by ona projevit aspoň snahu pochopit ty moje, prosím? A když už mě nemůže podporovat (což chápu, sama bych se taky nepodpořila), nemusela by to aspoň tolik shazovat. "ta holka ho treba miluje.. treba vůbec newis, jak to je.. treba ti ***** jenom keca a je to proste nadrzeny prase.. treba by to tu holku bolelo jeste vic nez me.. treba ho proste silene miluje... uvedomila sis tohle ?" Díky, Darling, to je přesně to nad čím jsem chtěla přemýšlet... A když teď napíšu k čemu jsem došla, bude mě odsuzovat mnohem víc lidí. Jenže... Mě je ta holka vlastně uplně ukradená! Ona mi ***** taky sebrala a to jsem s ním nechtěla vztah, nechtěla jsem s ním spát, chtěla jsem jen, aby to mezi náma pořád bylo fajn, aby to byl ten můj sladkej kamarád. Navíc, já jí ho nekradu. On byl ten, kdo mi zavolal jako první. On mi poslal první pusu. První se se mnou začal bavit o tom, co bysme spolu mohli dělat. On řekl, že přijede. On mě pozval k sobě na víkend. A já ho nechci posílat pryč, jen proto, že někde sedí holka, která je jeho oficiální přítelkyně. Chci ho vidět, protože ho mám ráda a on má rád mě. A neptejte se mě, co bude, až se uvidíme. Já to nevím. Sponntánost nadevše.
 Když jsem včera usínalo, napadlo mě, že to s ***** je jen hra, naše, sexy, nevinná, hříšná, sladká hra. A já si prostě ráda hraju. Hraní je nekomplikovaná činnost. Do hry se můžu schovat před těma ostatníma neřádama, co mě trápěj. ***** mě netrápí. ***** mi zvedá náladu. On byl vždycky takovej můj záchranej kruh. Nemá cenu se toho vzdávat, že ne...?
 Nakonec bych se ještě vrátila k těm úvahám na začátku... Nedospívám. Jsem jen ... zkažená a ztracená!
Faithless
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama