Červenec 2010

Strawberries, cherries and an angel’s kiss in spring-My summer wine is really made from all these things

18. července 2010 v 13:39 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Konečně déšť! Sice strašně miluju léto a nejradši bych žila někde u moře, kde bych se mohla celej rok promenádovat v krátkejch sukních, koupat se a opalovat, ale taky ráda spím. A v tom hnusným panelákovým dusným horku se spí strašně blbě. Takže včerejší usínání za doprovodu ťukání kapek deště o okno bylo hrozně fajn. Ani mi nevadí, že je pořád ještě zataženo... Protože zítra si do svý postýlky vlezu naposled a jenom na chvilinku a potom hurá do Prahy na letiště a mým nejoblíbenějším dopravním prostředkem na Zakynthos. Zakynthos je řecký ostrov s největším počtem slunečních dnů. Paráda. Hrozně si to užiju, i když tam budu s našima. Beru to jako daň... :D

Jinak byl včera nějakej divnej den. Byla jsem naštvaná a protivná už od chvíle, co jsem otevřela oči. Netuším proč, ale štvala jsem sama sebe. Nic jsem nedělala, nic mě nebavilo, jen jsem se pořád někde válela a na všechny štěkala. Díky bohu za večer, kdy jsem vyrazila se Sousedem, Darling a jejím přítelem ven. Žádná velká pařba, žadný hříšný tance, žádný proudy alkoholu. A stejně to byl fajn večer. Užila jsem si ho a zvedla si náladu.

Se Sousedem jsme to zakončili půlnočním pokecem u nás ve vchodě. Jsem tak ráda, že toho kluka mám! Taky jsme si prošli obdobím, kdy on chtěl něco víc a já o tom nechtěla ani slyšet, ale naštěstí brzo pochopil, že s nejlepšíma kamarádama se prostě nechodí a od tý doby je to mezi náma úplně skvělý. Sice jsme strašně rozdílný, na spoustu věcí máme jiný názory, ale navzájem se posloucháme a tolerujem a o tom to asi je. Taky o mě neví všechno a kdybych mu někdy řekla všechno o Ráji nebo o našich kalbách se slečnou N., ze kterých se málokdy vracím nepolíbená, asi by se divil... Ale já mu to vyprávět nechci. A jsem vděčná za to, že se zajímá o to, jak mi je, že mi přeje jen to nejlepší, dodává k mým "vztahům" klučičí úhel pohledu a chce mě chránit.

Strašně se těším do toho Řecka. Chci pryč tady odsud. Neberu si mobil, nehodlám se přihlašovat na net. Chci si odpočinout, vyčistit si hlavu a nabrat síly na měsíc v Ráji. Protože to bude teprve jízda!

Mějte se tu krásně, protože já se krásně mít budu!

Summer girl

Our immortal

16. července 2010 v 22:26 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Z duhy, kterou jsi mi namaloval na záda,
už toho moc nezbylo.
Barvy časem blednou
a ty je mažeš sílou svého mlčení.
Jsi tak strašně cizí
a vzdaluješ se mi každým letmým dotekem.
Zamotaná do tvých lží
tě hladím pohledem,
ale ty ses přestal usmívat.
Nechci tě zpátky
za žádnou cenu,
ale mám strach,
že to znamená usínat už vždycky bez tebe!
Uspáváš mě na vlnách vzpomínek
a já pak bloudím ve vlastních snech.
Křičím tvoje jméno,
ale ty jsi přestal vnímat můj hlas.
A potom mi hrozně moc chybíš,
i když stojíš vedle mně.
Přesto nebudu plakat,
jsi vůči mým slzám imunní
a oba přece víme, že se jednou vrátíš.
... you still have all of me...
Vždyť víš...
My immortal

Svět na nikoho nečeká

16. července 2010 v 22:25 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Na pár dní v roce
zahodíme naše betonové masky
a budem se nekontrolovaně smát.
Svět je přece divadlo,
tak si se spoustou improvizace
střihnem Romea a Julii.
A publikum nám uvěří
pod nátlakem polibků.
Pořád někam pospícháš...
Než se schová měsíc
a na nebi začnou tančit další blesky,
slíbíš mi, že UŽ NAPOŘÁD...
Ale nevěříš tomu o nic víc než já.
Už jen doufám...
Tou svou touhou
se vysmíváme veškeré lásce,
která ti přijde tolik zbytečná.
Na pohled šťastní a hrozně nad věcí,
ale uvnitř ječíme nad tou samotou.
Osobní povstání...
Zase ho potlačíš,
utřeš mi slzy
a pospícháš dál.
Prý svět je zlej
a na nikoho nečeká.
Ale až se jednou vrátíš
pro svou zatoulanou hračku,
nenajdeš plyšové dotyky,
ale překousaná pouta
a vzkaz napsaný třpytivými slzami:
"Svět na nikoho nečeká..."
Doll

Utopí se?

16. července 2010 v 22:22 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Bez ohledu na číslo v občance
je malá...A ztracená.
Z kousků duhy skládá most,
který nikde nekončí,
staví bez pevných základů.
A zámky se bortí...
Žije svůj zmatenej život
poslepovanej z lesklých sklíček
a plnej malých dobrodružství
a občas tápe v otázce,
kým vlastně je...?!
A on?
Chtěla by z něj udělat
svůj vlastní přístav,
ostrov klidu, bezpečí a lásky,
zachytit se jeho dechu
jako záchranného lana,
ale on jí uniká
jako malá bárka
v bouři jejích citů.
Omotaná chapadly vlastního smutku,
křičí ze všech sil,
ale svět se rychle točí dál...
... její prosby pohltilo svítání...
A slunce zase zapadá
a noc je temná
a nebezpečná,
vlny se
zvedají
.
.
.
Utopí se...?!
Storm

Skládanka

16. července 2010 v 22:20 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Venku je zase zima
a na okna buší déšť.
Když padá hvězda,
měl by sis něco přát.
Nelituj, že jsou tu mraky
a hvězdy se schovávaj.
Svoje zmrzlý prsty
si můžeš ohřát o mojí rozpálenou kůži
a nepotřebuješ k tomu Velký vůz.
Vždy a všude.
Milujeme se,
ale každý zvlášť
a své sny schováváme do krabiček od sirek.
A až mi do sklenice vína
načrtneš své touhy,
rozbuší se mi srdce.
Je to snad zázrak,
jsou stejné jako moje poklady.
Jsme jako dva dílky puzzle,
co do sebe přesně zapadaj,
tak neříkej,
že skládanky nemáš rád!
Puzzle

Na věky věků

16. července 2010 v 22:18 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
V dešti vzpomínek
tančíme nazí
a jsme tak strašně falešní,
když věříme těm vysněným lžím.
V moři polibků
mě tiše topíš
a pláčeš
nad naší rozsypanou touhou.
Snad jednou pochopíš,
že tvou tvář skládám
z hvězd bez jména
a pak mi prstem namočeným do vína
nakreslíš na záda svý vyznání.
A já pro tvý rty
ze sladkého sametu
budu čekat
na věky věků.

Loutka

16. července 2010 v 22:16 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Do sametového ticha
křičím slova o nenávisti,
odráží se od zrcadla
a vrací se s výsměchem.
Tak prolhaná....
Z vlasů vymotávám
všechny ty lichotky
co jsi tam schovával
a uklízím je pod polštář.
Tak falešná....
Ze rtů i krku
umývám tvé dotyky
schovaná pod maskou,
jako že mi na nich
vlastne vůbec nezáleží.
Tak nešťastná...
Chvěju se zimou
bez tepla tvého objetí,
marně hledám topení,
zmáčená vlastními slzami.
Tak opuštěná...
Daruji ti samu sebe,
ovázanou saténovou mašlí.
Pohraješ si s mým tělem,
ale duši zase pošleš zpět.
Tak ztracená...
Srdce si sešiju pavučinou,
tou, kterou tak snadno roztrháš
za doprovodu medového smíchu
a já ti zase odpustím!
Tak zamilovaná...
Hero

Hřísné noci

16. července 2010 v 22:13 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Ztracená ve vlastních myšlenkách,
čeká na vysvobození.
Vlastníma slzama mu kreslí obrázky
a pravdu hledá v bublinkách šampaňského.

K ideálnímu večeru chybí už jen jahody a sex,
mohla to být další do sbírky hříšných nocí.
Objímá se se samotou a líbá se se svým zoufalstvím,
ve snaze uvěřit tomu, že vůbec není nešťastná.

Žárlivostí černo před očima,
zoufale hledá zbytky jeho vůně,
dávno nedoufá a nevěří,
jen strašně moc chce!

A za pár týdnů zas na pár sladkých chvil
zapomene jak hořké jsou tyhle noci.
A až usne, zašeptá mu do vlasů,
celou tu pravdu o svém zjizveném srdci...
Night breath

Nepřicházíš

16. července 2010 v 22:08 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Bílé lístky z otrhaných sedmikrásek
v sobě skrývaj vůni letních večerů.
Od tý doby přibylo nám vrásek,
jak ztráceli jsme důvěru.
S lehkostí andělího lítání
hráli jsme si na lásku,
ztráceli se v magii sladkého líbání
a duhu vplétali si do vlásků.
Pravidla napsaná jen pro nás dva
a slunce se smálo, vzpomínáš?
Pak přišel mrak, skončila naše hra
a najednou mojí něhu odmítáš.
V intimní černi noci šeptám do ticha
o tom, jak mi scházíš.
Tlukot srdce utichá...
Proč jen nepřicházíš...?
Králík

Zapomeň

16. července 2010 v 22:06 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Tou cestou tmou, co nemá cíl
s nebem nad hlavou se zbytkem hvězd..
Nadechni se, seber zbytky sil,
tam nech se vést, kam nevede jiná z cest.
Hledej světlo naděje, ukáže ti kudy jít.
Slzy nech ať se ztratí.
Dotkni se snů, dotek je všechno, co můžeš mít
a k tomu víru, že se úsměv vrátí.
Minulost zahoď pryč
a zapomeň chuť jeho rtů.
Zahodil od tvého srdce klíč
a nechal tu jen pár zlámaných snů.
Otevři oči a poslouchej volání budoucnosti,
minulost nech v klidu spát.
Zapomeň na hřích i na jeho ctnosti,
zapomeň, že měl tě trochu rád...
Forgotten fairytales

Snění

16. července 2010 v 22:04 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Milovala spánek víc než bdění,
pod zavřenými víčky měla celý svět.
Strašně ráda létala na křídlech snění,
tam mohla běhat dopředu i zpět.
Ve vlasech se jí leskl hvězdný prach,
na tvářích drahokamy pláče.
Jedině z probuzení měla strach,
chvíli šelma, chvíli malé ptáče.
Spánek ji ozdobil úsměvy,
možná právě její rty líbá...
Ve snech si užívá proměny,
každé ráno je o trochu jiná.
O trochu víc smutku, o trochu míň síly,
kam zmizelo nadšení, touha žít?
Po ránu mizí všechny měkkoučké víly
a kdo jí ukáže kudy jít?
Půjči ji trochu radosti,
nech ji budoucnost svou malovat,
ukradni její starosti...
...a ona zkusí milovat...
Dream on

Láska z blázince

16. července 2010 v 22:01 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
...
V samotě celého vesmíru,
s okovy přesně na míru,
se slzami z kyseliny
ve světě, co je tolik jiný...
...
Ostré hrany zoufalství,
vzpomínky, ve kterých jsou oči tvý,
se srdcem rozežraným červotoči,
ve světě, co se tolik jinak točí...
...
Oči, natahující se po citu,
s otázkou ,,proč nejsi tu?",
vzdechy s bolavou touhou
ve světě, co je napodobeninou pouhou...
...
Nechtěla tolik, jen lásku dát,
nikdo nenašel odvahu ji vážně brát
a tak ji zavřeli s jejími potížemi
do světa skrytého za mřížemi...
...

Nevěrná

16. července 2010 v 21:58 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Pod rouškou noci
s příslibem hříchu
síla tvé moci,
střípečky smíchu...
Rozpuštěné vlásky
v nich skrytý hvězdný prach.
Kousíčky lásky
a adrenalin v našich hrách.
Síla okamžiku,
teď si není na co hrát!
Vše skončí v mžiku,
dávej pozor, co si budu přát!
Tanec na hudbu ticha,
pohled z očí do očí.
Teď nejsem já ta lichá,
svět se prudce zatočí...
Vášnivé objetí,
pevně propletený horký dech.
Setři rosu dojetí!
Zas zítra na vrcholku snových střech...
Sex

Sněhové vločky

16. července 2010 v 21:56 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Sněhové vločky padají z nebe
podobné zmrzlým slzám.
Neopětovaná láska tolik zebe,
pod tvým nezájmem pomalu zmrzám.
Nenápadný doteky a vůně tvý kůže,
tvůj pohled náměty ke smutku dává.
Touhle atmosférou uschla poslední růže,
moje srdce dál osamělé spává.
Hořká chuť prohru připomíná,
když se po jiných se zájmem díváš.
Tak těžko se zapomíná,
když tolik sladké úsměvy míváš.
Dál ze spaní tvé jméno šeptám
a chráním svůj plamínek naděje.
Co bude dál se radši neptám
a dělám, že se nic neděje...
Snow

Ze snů

16. července 2010 v 21:48 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
V tvých očích z hořký čokolády,
v nichž se láska netočí,
najdu malý kousek zrady..
A samota útočí...
V prázdné duši
temné stíny malují si po stěnách.
Pšššt, teď napni uši!
Kousky duhy najdeš pouze v ozvěnách.
Moje rudé slzy
schovají tě v náručí.
Chvíli pozdě pak zas brzy,
jak tvá mysl poručí..
Slunce zhaslo a tak po tmě
prohlížím si obraz opuštěných dnů.
Slyšíš prosbu, přijď si pro mě,
jen vystup z mých sladkých snů..
From dreams

Smutku je pro tebe škoda

16. července 2010 v 21:45 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
Až se slunce schová za černým sametem,
kousek naší naděje někam zmizí.
Všechny stopy radosti zametem
a štěstí nám bude tak nějak cizí.
Na strop vykouzlím střípky vzpomínek,
záblesk chvil, kdy jsme se spolu smáli.
Kam mizí naděje plamínek?
Kde jsou ty věci, co jsme si přáli?
Můj polibek ti donesou andělé,
třeba se na ně právě z okna díváš...
V našem vztahu se skrývají ďáblové...
Taky o nich zlé sny míváš?
Ze svých slz upletu náramek,
možná ti odvahu dodá...
Neštěstí zavřu do šedých ohrádek.
smutku je pro tebe škoda!!!
Big bird

Zachraň mě

16. července 2010 v 21:43 | Jeho malá mrcha |  *Fragments of my soul*
To noc přikryla zemi svým černým šálem
nebo jen nad mou hlavou nebe zešedlo?
Meluzína zdvihla kartu se srdcovám králem...
Z ledového srdce pár rudých kapek vyteklo.
Z mlhavých obláčků smutku vystoupil obrázek nádherných očí
a po tvářích slzy tečou.
S představou lásky se zas o něco hůř loučí...
Vzpomínky neodháněj, stejně neutečou!
Zoufalstvím rozkousané rty se líbat chtějí,
bolavou touhou se chvějí v kruté tmě.
Z všech koutů se mi i andělé smějí...
A tak volám: ,,Zachraň mě!"
Save me

Život je jako partie karet - je jen na tobě, zda-li dokážeš vyhrát i se špatnými kartami

16. července 2010 v 21:36 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Je mi tak nějak zvláštně. Melancholicky. Smutno. A přesto hezky.

Bez sádry si přijdu taková nějaká lehčí. Ruka mě sice bolí a mám na ní modřinu jako vrata, ale to se poddá.

Courala jsem dneska po obchodech a jen tak se sama pro sebe usmívala, protože mi prostě bylo fajn. Mám radost z růžového šátku, růžové čelenky, růžového laku na nehty, jaguářích kalhotek i z voňavky Darling (s růžovou nálepkou). Jestli vás někoho napadlo, že jsem barbína, tak ano, přiznávám to bez mučení. Barbína a fiflenka. Chybí mi jen peroxidem zesvětlené vlasy a dokonalá postava. Nestydím se za to. Mám růžový období a baví mě "vypadat jako slečna" (babiččina slova - je mýma růžovýma a ostatníma pastelkovýma barvičkama nadšená :D)

Večer jsem byla s mamčou na poháru. Cpala jsem se horkejma malinama a vanilkovou zmrzkou a zase jsem si jednou uvědomila, jak jsem za maminku ráda. Ona je super!

Teď si píšu s Tygřicí (téma letní lásky mě tak moc baví:D) a přemýšlím, co bych ještě snědla (kašlu na linii :D). Hraje mi k tomu Die Happy (doporučuje písničku Goodbye, hlavně ten text je jako z mojí hlavy) a pomalu mě ta melancholie a smutnění přechází. Přece jenom k tomu nemám důvod.

Včera mi napsal Jeskyňka. Zase ve mě hrklo jak ve starejch hodinách. Jako by to nikdy nemělo skončit... :( Strašně brzo jsem ten rozhovor ukončila, neměla jsem na to náladu, ani sílu... Byl milej a mě se zase roztřásly ruce... Mám takovej strach z toho, co bude dál... :(

V poli

Naděje vždycky způsobí, že uvěříme

15. července 2010 v 9:15 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
***** nepřijede. Na jednu stranu jsem ráda. Nač to komplikovat, myslím, že bohatě stačí, když se uvidíme v Ráji. Na stranu druhou jsem neskutečně smutná. Těšila jsem se na něj. Chtěla jsem ho prostě posadit na naší oranžovou sedačku, opřít si hlavu o jeho rameno, nechat ho hrát si s pramínky mých vlasů, poslouchat ten jeho milej hlas. Nejde mi do hlavy, jak můžu být tak nepoučitelná. Vždyť vím, jakej je. Planý sliby, to je jeho parketa. Ale víte co? Mě už to ani malinko nebaví!

Přijdu si strašně sama. K čemu mi je, že když pustím ICQ, může se zvonivej hlásek, dělající o-ou, přetrhnout, jak mi hlásí příchozí zprávy, k čemu mi jsou všechny ty internetový pusinky, když potom sedím v prázdným bytě sama nad hrnkem vystydlýho kafe?

Ne, fakt se nechci litovat. Jen jsem z toho nějaká rozhozená...
Lonely bear

Holky nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou

14. července 2010 v 10:18 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
***** se rozešel se svou přítelkyní. Včera. Hned mi to volal. Měla bych mít radost, že? Jenže nemám. Mám z toho divnej pocit. Hodně divnej pocit.
Je to vůči tý holce strašně hnusný, ale dokud s ní byl, měli jsme aspoň vytyčený nějaký hranice. Naše rozhovory na ICQ sice byly hooodně odvážný, ale věděli jsem, že kdyby přijel, nic velkýho by se mezi náma nestalo. Věděli jsme to oba. Nejsme přece takový svině. A hranice teď padly.
***** mi teď píše. Bez pusinek. Bez berušek. Jako by z toho měl taky divnej pocit. Jako by měl strach, že teď budu chtít, abych byla jeho oficiální přítelkyně já. Nechci!!! Může být v klidu... Jenže já se s ním nechci pouštět do debaty na tohle téma.
A co vlastně chci? To právě nevím!!!
Pampeliška