Nemůžeš jen tak zapomenout na někoho, kdo je pro Tebe NĚKDO

14. června 2010 v 19:24 | Jeho malá mrcha |  *From my days*
Věděla jsem, že to bude těžký. Jen jsem nevěděla, že tak moc. Mám z toho tolik rozporuplný pocity...
Přivítání odbyté slůvkem čau a pohledy bez úsměvů. Provokace SMSkama s jinou holkou... Možná jsem jen paranoidní, ale prostě jsem si to brala osobně. Okousala jsem si nehty, přestože jsem s tímhle zlozvykem dávno přestala.
Je to pro mě prostě divný, když po tom všem prohodíme jen pár slov. Jsem dobrá herečka, takže jsem hrála, jak jsem těžce nad věcí, ale někde hluboko uvnitř mě to hrozně žere.
Když mi opět řekl, že jsem mrcha, na chvilku jsem přestala dýchat. Vzpomínky tak moc bolí.
Všichni mě chválí, že jsem to udělala správně, že byl nejvyšší čas. Moje Tygřice mi říká, že mě bude akorát víc chtít. Jenže o to asi nejde.
Nevím.
Nevím o co jde a vlastně ani, co chci. Je mi špatně. Psychicky. A vůbec nevím, co s tím.
A na zpropadeným Facebooku si čtu, jak moc je zamilovanej. Někdy je lepší nevědět...
A i když si říkám, že už nemám naději, v nic nedoufám a nic neočekávám, budu netrpělivě odškrtávat dny. Protože tenhle srpen bude hodně zlomovej.
Možná se mi stýská po polibcích a milování. Ale mnohem víc mi chybí pocit, že mě má rád. Úplně obyčejně a nekomplikovaně rád. Protože tenhle týden mi byl tak šíleně vzdálenej a cizí... A já ho nechci ztratit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama